HISTORIE ODDÍLU KOPANÉ SK MOTORLET PRAHA

Psalo se 14. září, roku 1912, když byl v Jinonicích – Butovicích založen první kroužek kopané. O rok později vznikl klub, který nesl název SK Butovice. V pozdějších letech byl přejmenován na SK Praha XVII.

Kopaná v Jinonicích prožívala za první republiky těžké doby. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 začalo být i jinonické kopané lépe. Rok 1948 výrazně změnil činnost nejen našeho oddílu, ale změnila se celá organizace kopané tím, že sjednocená tělovýchova přinesla do kopané kolektivní řízení. Tehdy se začaly projevovat i výraznější úspěchy v našem oddíle. Dochází ke sloučení SK Walter, SK Praha XVII a Viktorky Jinonice. Od tohoto sloučení má oddíl nový název, a to Sokol Šverma Jinonice.

V roce 1952 dochází ke konečné změně názvu, a to na Spartak Motorlet. V tomto roce již v oddíle působí hráči zvučných jmen. V pozdějším období oddíl bojoval o postup do II. ligy. Na základě organizovaného řízení, stanov a usnesení I. sjezdu ČSTV je oddíl i systematicky řízen výborem TJ Motorlet Praha.

Největšího úspěchu dosáhl oddíl v roce 1963–64, kdy byl příslušníkem nejvyšší soutěže v kopané, 1. ligy. Po jednoročním působení v této soutěži však sestoupil až do divize, kde působí dosud.

ZROZENÍ SPORTOVNÍHO KLUBU

Kroužku kopané nebyl ještě ani rok a začalo se uvažovat o jeho proměně v řádný sportovní klub. Podle platných zásad nesměly kluby, které byly členy fotbalového svazu, hrát s kluby nebo kroužky, které členy tohoto svazu nebyly, a tak docházelo k potížím při sjednávání zápasů.

Na 11. června 1913 byla svolána mimořádná valná hromada v hostinci „Na růžku“, které se zúčastnilo 32 členů. Byl zvolen nový výbor řádného sportovního klubu, který nesl název SK Butovice. Zároveň byla podána žádost nájemci velkostatku v Jinonicích o pronájem pozemku pro fotbalové hřiště. Byly také projednány stanovy klubu. Žádost byla ještě v témže roce vyřízena a čekalo se jen na jaro a uvolnění pozemku pro hřiště. To se stalo v roce 1914, kdy byla sportovnímu klubu pronajata louka v místě dnešní tělocvičny SK Motorlet Praha za roční poplatek 200 Kč.

Slibná činnost byla násilně přerušena vypuknutím první světové války. 26. července 1914 se na nárožích objevily velké černožluté plakáty, nesoucí nápis „Mobilizace!“. A tak, jak postupně odcházeli vojáci do války, utichl i sportovní ruch.

Při revizi inventáře bylo shledáno, že klub vlastní 19 párů kopaček, 6 párů chránítek, 11 svetrů modrobílých, 10 červenobílých, 6 pro brankáře, 10 košil, 2 duše do míče, 1 velkou hustilku, 1 žengli, 38 trenýrek a 32 párů stulpen. To byl veškerý klubový inventář po dvouleté činnosti.

20. listopadu se konala mimořádná členská schůze a tím veškerá činnost prakticky skončila. Po celou dobu války používalo fotbalové hřiště k výcviku rakousko–uherské vojsko, ubytované v jinonických hostincích.

Konečně nadešly toužebně očekávané dny – konec války a vyhlášení samostatné Československé republiky. Vojáci se vraceli do svých domovů. Bylo jich, bohužel, méně o ty tisíce z nich, kteří položili ve válce své životy. Mezi padlými bylo i několik členů našeho sportovního klubu.

Na 16. března 1919 byla svolána řádná valná hromada Sportovního klubu Butovice, na níž se sešlo 16 členů. Nový výbor čekala velká práce a mnoho starostí, aby se mohlo znovu začít se sportovní činností.

Po očekávaném oživení činnosti však přišlo v roce 1920 zklamání. Střídaly se výbory a sportovní činnost upadala.

PRVNÍ MISTROVSTVÍ

V následujícím roce, na valné hromadě 6. února 1921, byl zvolen nový výbor. V tomto roce bylo také založeno první dorostenecké družstvo.

Téhož roku se začalo hrát mistrovství a kluby byly rozděleny do I., II. a III. třídy, SK Butovice byl zařazen do III. třídy.

Rok 1921 se tedy vyznačoval sportovní aktivitou všech mužstev a do nového jubilejního desátého roku svého trvání vstoupil klub s nadějemi. Očekávání se však nesplnilo. Ve výboru to však stále neklapalo, byl asi třikrát měněn, a to se pochopitelně projevilo i na celé sportovní činnosti. A tak očekávané naděje splnil až příští rok. Mužstvo A si v roce 1923 vybojovalo postup do II. třídy.

Hned z jara 1924 se započalo s úpravou nového hřiště, které se v podstatě uchovalo až do dnešní doby.

PŘIBÝVÁ STAROSTÍ

Rok 1925 nepřinesl do života jinonické kopané žádné podstatné změny. Pro finanční potíže (klubovní dluh činil 14 tisíc korun) nastaly nesrovnalosti ve výboru, někteří členové rezignovali na svoje funkce, a tak musela být svolána mimořádná valná hromada.

Zatím, co SK Butovice je téměř na rozpadnutí, vstupuje „do hry“ firemní fotbalová jedenáctka SK Walter, založená 24. 4. 1926. SK Butovice vyhovuje její žádosti o půjčování hřiště na tréninky a zápasy do doby, než bude mít své vlastní hřiště. Tímto přátelským a sportovním gestem vypomáhá SK Butovice waltrovácké jedenáctce znovu po 12 letech, kdy její hřiště, ležící na pozemku firmy, musí být zlikvidováno.

Jubilejní, patnáctý rok trvání klubu, slaví mužstvo A návratem do II. třídy, když v mistrovských zápasech utrpělo jen dvě porážky. Sehrálo 41 různých zápasů se skóre 106:95.

Slavnostní valná hromada k 15. výročí, pořádaná 17. července 1927, byla hojně navštívena a přítomno bylo i 25 delegátů z jiných klubů. Odpoledne byl sehrán přátelský zápas s SK Košíře.

BLÝSKÁ SE NA ČASY

V roce 1930 byl původní SK Butovice přejmenován na SK Praha XVIII. V letech 1936–1937 vybojovalo A mužstvo postup do 1. třídy a s SK Nusle svádělo tuhé boje o postup do divize. V této době zde byla vychována celá řada výborných hráčů, kteří odcházeli posílit ligové celky. Byl to především dlouholetý hráč AFK Bohemians František Mošnička (otec Míly Mošničky, který hrával ligu za Motorlet), dále hráči Sumr, Martínek, J. Heim a Šturma, kteří přestoupili do SK Nusle. Za zmínku stojí tehdejší návštěvnost – na dorost chodilo až 1.000 a na A mužstvo i 3.000 diváků.

V roce 1938 se podařilo získat několik dobrých hráčů, kteří posílili základní mužstvo. Zanedbatelné pochopitelně nebylo ani zlepšení finanční situace.

Život se však nezastavil ani za války. Přes letní přestávku v r. 1940 se vedoucímu klubu podařilo získat několik dobrých hráčů a byla naděje, že mužstvo opět dosáhne dobré výsledky. A to se také v r. 1941 podařilo. Již počtvrté vstupuje SK Praha XVII. do I. B.třídy (první postup byl zaznamenán r. 1931, druhý r. 1935, třetí r. 1939), když získává 1. místo v tabulce mistrovství II. třídy odd. D.

TICHÉ VÝROČÍ

Nadešel rok 1942, kdy klub slaví 30. výročí svého trvání. Ale jelikož je to rok válečný a protektorátní vláda vydala zákaz konání schůzí, probíhá toto jubileum v tichosti. Veškeré dění se odbývá jen na hřišti.

DO NOVÉHO ŽIVOTA

Skončila doba fašistického temna a všude se začal rozbíhat nový život. 17. června 1945 se konala řádná valná hromada SK Praha XVII. za účasti 69 členů a 24 hostí.

V únoru 1946 byl na valné hromadě zvolen jeden z nejsilnějších výborů. Jeho předsedou se stal opět Alois Loučka. V referátu bylo konstatováno, že plánovaná výstavba hřiště se z 80 % uskutečnila a v tomto roce ji bude možné ukončit. A tak se z chudého klubu, který se od samého počátku topil v dluzích, podařilo vytrvalcům a příznivcům vybudovat majetný klub. Jen na vkladní knížce měl 90 tisíc korun, a k tomu je nutno připočítat hodnotu stadiónu, kde byla dokončena výstavba nového hrazení, vstupní brány s pokladnami, kabiny a sprchy s teplou vodou a kancelář s rozhlasovým zařízením. Během roku pak přibyla ještě dřevěná tribuna, domek pro správce a věžička pro rozhlas. Tím plánovaná výstavba hřiště skončila. Počet členů klubu stoupl na 278.

MĚNÍME NÁZEV: ZÁVODNÍ SOKOL JANA ŠVERMY

Přišel rok 1949 a s ním opět reorganizace. Podle nových ustanovení byli hráči uvolňováni do míst svého bydliště nebo pracoviště, a tak jsme přišli o 12 hráčů. Vedení klubu stálo před otázkou, jak tuto citelnou ztrátu nahradit. Když bylo nejvíc starostí, došlo k jednání mezi TJ Sokol Jinonice a Závodem Jana Švermy o sloučení. Tím byla starost zažehnána, neboť SK Walter měl dostatek dobrých hráčů. Ke sloučení došlo začátkem března za souhlasu členů obou jednot. Byla dohodnuta i změna názvu – Závodní Sokol Jana Švermy, Jinonice.

Hned po sloučení byla svolána valná hromada. Předsedou nového oddílu kopané byl zvolen opět A. Loučka, místopředsedou V. Krt, sekretářem J. Vaňourek.

JMENUJEME SE SPARTAK MOTORLET

Následkem nové reorganizace v kopané, která byla uskutečněna hned na začátku roku 1953, postoupila první čtyři mužstva do vyšší soutěže – přeboru ÚNV.

Zároveň s touto reorganizací došlo ke změnám v názvech jednot, které byly většinou při závodech a podnicích. Naše tělovýchovná jednota převzala název Spartak Motorlet. V roce 1955 se hrajícím trenérem stává V. Blažejovský, bývalý hráč Spartaku Sokolovo.

Celý ročník se bojovalo o postup do II. ligy se Sp. Ústí n/L. a shoda okolností svedla právě oba celky v posledním kole na hřišti v Praze. Jedině výhra nám zaručovala postup. Přijelo mnoho fanoušků z Ústí n/L. a i v Praze byl o utkání velký zájem. Utkání mělo výbornou úroveň a dramatický průběh. Za stavu 5:1 pro domácí vtrhli tři minuty před koncem utkání příznivci hostů na hřiště a zápas musel být předčasně ukončen. Dohrávalo se tedy u zeleného stolu a tam nám bylo připsáno kontumační vítězství a tedy i postup do II. ligy.

VŠICHNI POSTUPUJÍ

V roce 1954 odstupuje trenér A. Puč a jeho funkce se ujímá J. Konta, jemuž se později stává pomocníkem bývalý ligový hráč Kuhn.

Byl to vůbec nejúspěšnější rok, protože všechna mužstva oddílu postoupila do vyšších soutěží.

NEJZNÁMĚJŠÍ HRÁČI

Zde bychom se měli zastavit u dvou nejznámějších hráčů z přelomu 50. a 60. let, kteří vyrůstali nebo hráli v našem oddíle:

Zdeněk ZIKÁN – nar. 10. 11. 1937

Již jako dorostenec hrál II. ligu za Motorlet, potom působil krátce ve Spartě, Dukle Pardubice a nejslavnější éru prožil ve Spartaku Hradec Králové. V lize působil v letech 1956–63 a 1965–66, nastřílel 50 ligových gólů. Reprezentoval Československo na MS ve Švédsku v roce 1958, vstřelil tam tři branky, celkově za národní mužstvo vstřelil pět branek.

Byl jedním z největších poválečných talentů, technické levé křídlo s překvapivou a přesnou střelou. Nedlouho po návratu z MS utrpěl těžké zranění nohy a již nikdy se nedostal do vrcholné formy.

Ota HEMELE – nar. 22. 1. 1926

Byl odchovancem Radlic, ale v našem oddíle hrál v letech 1959–65. Hrál dlouhá léta za Slavii Praha, také SK Židenice, ATK Praha, ÚDA Praha. Vstřelil 110 ligových gólů, 10ī reprezentoval (i na MS ve Švýcarsku), za národní mužstvo vstřelil čtyři branky.

Technický, pracovitý fotbalista, výborný střelec. Ve Slavii začínal jako mladíček vedle Josefa Bicana. Později působil v našem oddíle jako trenér A mužstva.

SLAVNÁ DOBA

Nejslavnější období v historii oddílu, které vyvrcholilo postupem do I. Celostátní ligy, započalo v roce 1962. Předsedou oddílu byl Bedřich Vobořil, trenérem A mužstva Jan Kalous, dorostu Ota Hemele a žáku Jiří Sekyra.

V sezóně 1961–62 skončilo mužstvo ještě na 4. místě, ale hned na začátku další sezóny se usadilo na 1. místě tabulky. Rozhodující utkání se hrálo 26. 5. 1963 na hřišti Slavie proti Kovu Děčín. Před návštěvou 12.000 diváků Motorlet zvítězil 3:1.

Radost jinonických příznivců z I. ligy trvala jen jeden rok. I když mužstvo prohrávalo s předními celky jen těsnými výsledky, na udržení to nestačilo. Po sestupu se zdálo, že se podaří návrat zpět, ale odchody několika hráčů se mužstvo oslabilo a nad jinonickou kopanou se začal snášet soumrak.

V roce 1964–65 se stal trenérem bývalý hráč Slavie Kocourek, kterého po neúspěšných výsledcích vystřídal na jaře 1965 Jiří Rubáš. Rozhodující utkání o sestup z II. ligy jsme v Jablonci prohráli 7:3 a mužstvo se na dlouhé roky usídlilo v divizi. Vystřídalo se tu mnoho známých hráčů: Píša, Tramba, Reichl, Vojáček, Šindelář, Volf, Migas, Geleta, Mandlík…

Zajímavostí je, že v řadách fotbalistů bylo mnoho hráčů, kteří hráli současně i I.ligu hokeje za Motorlet. Výkonnost mužstva byla kolísavá a pohybovalo se ve středu tabulky.

Situace se začala zlepšovat v roce 1977, kdy k mužstvu přišel za Sparty trenér Jaromír Lev. Dal mužstvu správné základy a do dění kloubu vnesl dobrou atmosféru. Po odchodu Lva do Alžírska působí u mužstva Ota Hemele, po něm přebírá A celek trenér Josef Forejt. Po dlouhých letech Motorlet opět útočí a postupuje do II. NFL, po dvou letech dokonce do I. NFL. V té době hraje v našem mužstvu mnoho exligových a kvalitních hráčů: Kautský, Kučera, Janda, Krupka, Jeřábek, Patlejch, Krolop, Peclinovský, Findejs, Zvonič, Adamíček. Karabello, Rychtařík, Firický, Mikuš, Kadlec, Strádal, Vdovjak, Vr. Chaloupka, Pechar, Šindelář, Hrabovský, Landa a Balšánek.

V sezóně 1983–84 se hrála I. NFL. Po neúspěšném podzimu jsme na jaře už ztrátu nedohnali, když těsně před koncem soutěže jsme doma prohráli s VP Frýdek-Místek. Dva body stačily k záchraně.

Ve II. NFL jsme po dva roky hráli o postup, vždy jsme skončili na druhém místě. Postupně začali odcházet kvalitní hráči a mladí je nedokázali nahradit. V ročníku 1986–87 mužstvo sestupuje do divize, trenérem je Jiří Nevrlý, po něm trénuje Miroslav Kasal. Celou soutěž hrajeme na postup, který nakonec zbytečně uteče. Kasala střídá Peclinovský, který divizi s mužstvem vyhrává a postupuje opět do II. NFL. Tam se však nedaří podle představ, projevují se i ekonomické problémy a mužstvo sestupuje.

V sezóně 1990–91 stále pod vedením Z. Peclinovského a F. Reichla mužstvo suverénně vyhrává divizi a postupuje do ČFL. V současné době působí A mužstvo v divizi.

MLÁDEŽ – RADOST A NADĚJE

Ve velmi stručném průřezu téměř 90letou historií jinonické kopané nelze opomenout velmi bohatou činnost mladých fotbalistů. Podíleli se na ní aktivně nejen žáci a dorostenci, ale také řada obětavých dobrovolných pracovníků.

Práce s mládeží začala v oddílu kopané v roce 1922. A můžeme směle říci, že z velmi skromných začátků, vzdor trpkým zkušenostem a boji s překážkami, mnohdy malichernými, jsme se probojovali k významným výsledkům. V roce 1926 hrál dorost I. třídu. V tehdejší době měl oddíl po jednom dorosteneckém a žákovském družstvu.

V pozdějších letech se dorostenecké družstvo probojovalo do finále o mistra ČSR. Od roku 1968 dosahovali velmi dobrých výsledků i naši žáci. Byli úspěšní na mezinárodních turnajích v Bratislavě, které se hrály za účasti mužstev z Rijeky, Bratislavy, Budapešti – Vasas a Zbrojovky Brno. Žáci Motorletu se v roce 1968 umístili jako čtvrtí a v letech 1969 a 1970 jako druzí. V roce 1970 se dorostenecké mužstvo probojovalo do pražského přeboru. V současnosti hraje dorostenecké mužstvo SK Motorlet Praha v 1. Celostátní dorostenecké lize.

SOUČASNOST SK MOTORLET PRAHA

SK Motorlet Praha je fotbalovým klubem, který v této organizační podobě pracuje od roku 1994. Cílem fotbalového klubu je výchova a příprava dětí pro mládežnický fotbal od 6 do 18 let s možností přechodu do dvou mužstev dospělých. Výchova je vedena i na téma „STOP DROGÁM“.

Fotbalový projekt je uskutečněn v návaznosti na jednotlivé Městské části Prahy 5, 6 a 13, s propojením na základní školy, kde probíhají výběry dětí. SK Motorlet byl také zařazen do systému sportovních tříd, takže máme v těchto Městských částech na dvou školách při ZŠ Klausova a ZŠ V Remízku sportovní třídy.

Jednotlivé tréninky probíhají třikrát až čtyřikrát týdně v sídle fotbalového klubu v Praze 5, Jinonicích a současně na hřištích v rámci základních škol. Všechna mužstva jsou řízena kvalitními kvalifikovanými trenéry. V současném projektu mládežnického fotbalu je doposud registrováno 520 členů, rozdělených podle věkových kategorií do 19 mužstev. Všechna mužstva jsou přes příslušný fotbalový svaz přihlášena k soutěžím.

Z hlediska nedostatku tréninkových ploch dokončil fotbalový klub výstavbu tréninkového hřiště s umělým povrchem 3.generace a osvětlením vedle hlavního stadiónu v Praze 5, Jinonicích. Výstavba hřiště byla dokončena na podzim 2005.

Převážná většina mužstev tímto již není nucena improvizovat s tréninkovým zázemím, čímž se částečně sníží náklady na pronájmy tělovýchovných zařízení, patřících do vlastnictví jiného subjektu. SK Motorlet již otevřel ve spolupráci s ČMFS sportovní třídy a od 1. 9. 1999 je zařazen i do tzv. Sportovních center mládeže, což je obdoba sportovních tříd pro dorosteneckou kategorii.

SPORTOVNÍ TŘÍDY

 - při ZŠ Klausova vedené trenérem Miloslavem Houškou

- při ZŠ V Remízku vedené trenérem Alešem Bémem

SPORTOVNÍ CENTRA

- při SOŠ a SOU Hostivař vedené trenérem Zdeňkem Mikušem